Knihy

Nejjemnější substance světa…

Nejjemnější substance světa prostupuje tou nejtvrdší. Co je tou nejjemnější substancí na světě? Nejjemnější substance jsou dvě: ve vnějším světě je to voda, ve vnitřním světě je to láska. Voda […]

Nejjemnější substance světa prostupuje tou nejtvrdší.

Co je tou nejjemnější substancí na světě? Nejjemnější substance jsou dvě: ve vnějším světě je to voda, ve vnitřním světě je to láska. Voda a láska se jedna druhé v mnoha ohledech podobají. A tomu musíte porozumět. Voda si vybírá dutiny, prázdná místa, a stejně tak láska si vybírá prázdná, hladová místa. Jste-li egoista, láska vás nezaplaví, protože jste vrcholkem ega, jste vrch. Jste tak naplněni sebou samými, že se k vám nedostane – láska potřebuje, abyste byli prázdní, potřebuje prostor bez překážek. Také voda vyhledává vpadlá, dutá místa; stéká z Himalájí a teče dál a dál, až dosáhne oceánu. Oceán je to nejhlubší a nejnižší místo na světě, proto tam voda míří. Voda nemůže téct na Gourishankar, nemůže téct na Mount Everest, nejvyšší vrchol Himalájí; je to právě naopak – řeky se rodí z ledovců na nejvyšších vrcholcích velehor, stékají dolů, níž a níž, a putují tak dlouho, dokud nedosáhnou nejnižšího místa na světě, největší prohlubně, oceánu. Oceán se stane jejich domovem. Také láska míří směrem k prohlubni, k prázdnotě – proto egoističtí lidé nemohou milovat a nemohou být milováni. Touží po lásce, dožadují se jí, dělají všechno možné, aby jí dosáhli, ale marně. Výsledkem je absolutní neúspěch, protože nejde o to, jak dosáhnout lásky, ale o to, jak se stát prázdným. K lásce nedojdete přímo; dosáhnete jí jen nepřímou cestou – tak, že jí budete k dispozici. Staňte se prázdným údolím a uvidíte – tisíc a jeden pramínek se k vám začne stékat, začnou se do vás zamilovávat neznámí cizinci – nejen lidé, ale i hvězdy a kameny, skály, písek a oceán, stromy a ptáci… kamkoli se pohnete, začne k vám přitékat láska, neboť láska je jako voda: hledá místo, kde by mohla spočinout. Míjíte strom, a jestliže jste prázdní, začne k vám proudit láska stromu. Je to přirozené. Není to nějaký zázrak. Láska je prostě jako voda: hledá si to nejnižší, nejprázdnější, nejdutější místo. Láska je voda naší vnitřní bytosti.

Osho

Tři poklady TAO

Lao-c‘ říká:

„Nejjemnější substance světa prostupuje tou nejtvrdší.“

Říká se, že za sedm tisíc let rozpustí Niagarské vodopády svou erozivní činností okolní skály. Kilometry a kilometry skal už zmizely. Za sedm tisíc let se Niagarské vodopády ztratí, protože zmizí vrch, ze kterého by padaly dolů. Nejjemnější voda rozpustí nejtvrdší kámen. Ve skutečnosti se ale o nic nesnaží, prostě jen teče. A kdybyste viděli skálu a vodopád, když se poprvé setkají, řekli byste, že skálu nerozpustí nic, je příliš tvrdá. Avšak písek na dně oceánů není nic jiného, než dávné Himaláje. Voda je odnáší, rozemílá je na prach, Himaláje mizí a voda teče dál, jemná, ale vytrvalá, jemná, ale stálá, a i ty nejtvrdší složky se po-stupně rozpouštějí, aniž chápou, co se děje. Proč ten nejjemnější živel rozpouští ten nejtvrdší? Protože tvrdý živel odporuje, protože bojuje, protože se od samého počátku brání – a to ho unavuje. Jemný živel není bojovník. Nikdy ho nenapadlo, že by měl něco rozpouštět a ničit. Prostě jen sleduje svůj vlastní směr, vedoucí k dutému, hlubokému místu, to je vše. Není to nepřítel a nikdy nebyl. Tvrdý element je bdělý, má se na pozoru, je v bojovné náladě, odolává, odporuje – už samotný odpor odčerpává energii, už samotný odpor zabíjí. Vzdorovat znamená zemřít.

Z knihy: Tři poklady Tao